Obsah
Mateřská škola je prvním důležitým krokem pro celoživotní rozvoj a učení dítěte.
V úzké spolupráci s rodinou má zajistit dítěti od útlého věku prostředí, kde se probouzí aktivní zájem a chuť dívat se kolem sebe, naslouchat a objevovat, ale i ukázat, co všechno už samo umí, zvládne a dokáže.
MŠ má dítěti zajistit včasné vzdělávání, na které dále navazuje vzdělání povinné.
Posláním je vychovávat a rozvíjet pozitivně a sebevědomě laděnou osobnost, podporovat v dětech duševní pohodu, psychickou a fyzickou zdatnost, rozvíjet intelekt, řeč a jazyk.
Snažíme se vést děti k tomu, aby měly v budoucnu optimistický postoj ke světu a okolí. Vytváříme jim takové podmínky, aby se cítily spokojeně a bezpečně, aby byly naplňovány jejich potřeby a individualita. Také se je snažíme vést k samostatnosti, díky které nabývají zdravé sebevědomí.
Záměrem je vytvoření pozitivního vztahu plného radosti k různým složkám života, hlavně k sobě samotnému, k druhým, k přírodě, k poznání a učení se, k hodnotám morálním i společenským, k řádu a pravidlům.
Pravidla, řád a jasné hranice dávají pocit bezpečí a psychické jistoty.
Velice důležitý je rozvoj osobnosti dítěte, jeho individuality, jeho vzdělávacího potenciálu s citovým postojem vůči ostatním lidem, světu kolem nás, člověku a jeho práci, rodině, přírodě, vlastnímu zdraví, historii a tradicím. Rozvíjíme a podporujeme vztah k sobě i druhým v souladu s lidskými hodnotami. Rozvíjíme samostatnost dítěte, jeho zdravé sebevědomí.
Základním cílem vzdělávacího programu je vytvoření dobře fungující skupiny dětí, ve které se děti cítí bezpečně, kde je příjemná a přátelská atmosféra, kde si všichni vzájemně pomáháme, učíme se vhodným sociálním vztahům a učíme se najít hranici mezi svobodou vlastní a svobodou druhého, kde panuje vzájemná tolerance a respektování.
Dalším cílem je vypěstování schopnosti dětí přijmout hranice a odpovědnost za své chování a naučit děti pravidla vzájemného soužití, aby se v kolektivu mohl každý cítit dobře, cítit přijetí, poznat kamarádství a svou vlastní důležitost a sebehodnotu.
Dále je naším cílem zprostředkovat dětem poznávání okolního světa i sebe samého, zdravý rozvoj osobnosti po všech jeho stránkách, rozvoj samostatnosti a zdravého sebevědomí dítěte, když se budeme snažit o přípravu podnětného prostředí s vhodnými formami naplňování cílů.
U předškolních dětí je navíc cílem příprava pro vstup do základní školy a kladný postoj k životnímu prostředí.
Hlavní zásady, principy, metody a formy práce s předškolními dětmi
Základní principy:
-
respektování pravidel a hranic svobody vlastní a kamaráda
-
rozvíjení komunikace a spolupráce
-
vedení k maximální samostatnosti
-
rozvíjení pozitivních vztahů mezi učitelkami, učitelkou a dětmi, dětmi samotnými a přenášení kladných vztahů k sobě, druhým a okolnímu světu, a to díky vytvoření bezpečného prostředí s jasnými pravidly, podpořením dětské zvídavosti a přirozenosti.
Základní metody:
-
prožitkové učení hrou a činností dětí - podporují dětskou zvídavost, jsou založeny na přímých zážitcích dětí
-
kooperativní učení - je založené na spolupráci
-
situační učení - založené na vytváření a využívání situací, které poskytují dítěti srozumitelné praktické ukázky životních souvislostí
-
spontánní sociální učení - založené na principu přirozené nápodoby
-
aktivity spontánní i řízené, vzájemně provázané a vyvážené - v poměru odpovídajícím potřebám a možnostem předškolního dítěte
-
řízené individuální činnosti
-
komunitní kruh - rozhovor, vyprávění, naslouchání
-
konstruktivistická metoda – dítě vlastní zkušeností dojde k poznání (podporujeme je otázkami k tomu, aby samy hledaly řešení, vymýšlely škály řešení, byly tvořivé...)
-
experimentace
-
výlety
-
práce s chybou
-
objevování.
Základní formy:
-
nabídkou – svoboda výběru
-
spontánní
-
řízené
-
individuální
-
skupinová
-
frontální
Hlavní zásady:
-
přiměřenost věku dítěte a jeho schopnostem
-
postupnost od jednoduchého ke složitějšímu
-
aktivnost – aktivní účast dítěte
-
opakovatelnost – upevnění, zapamatování, zautomatizování, zdokonalování
-
cílevědomost – práce s jasným cílem
-
uvědomění – dítě pojmenovává, co vidí, zná, prožívá
-
praktičnost – poznávání toho, co je dítěti blízké a reálné a využitelné
-
konkrétnost – přiblížení konkrétních věcí, jevů...